Antonio: Ze Stamford Bridge si klidně můžeme odvézt tři body
Muž, bez kterého si základní sestavu West Hamu v poslední době lze jen těžko představit. Michailu Antoniovi se střelecky daří a před nedělním zápasem s Chelsea svému týmu velmi věří. O svých oslavách, o zálibě v módě nebo o vztahu s českými spoluhráči si povídal s komentátorem CANAL+ Sport Štěpánem Hájkem.
Tři góly ve třech zápasech. To vypadá, že jste ve skvělé formě. Jak se cítíte?
Ano, cítím se velmi dobře. Upřímně bych si přál mít na kontě ještě více gólů, ale tahle sezona pro mě byla zatím vážně náročná. Ale je skvělé, že se dostávám v klíčové fázi ročníku do formy, což by nám mohlo pomoct dostat se do Evropy.
Jak byste zhodnotil tuto sezonu z osobního hlediska? Vstřelil jste několik důležitých gólů, pomohl jste týmu dojít do čtvrtfinále Evropské ligy, ale zároveň jste si v listopadu poranil koleno.
Není to rozhodně nejlepší sezona, kterou jsem zažil. Ale mám pocit, že se teď zase rozjíždím! Jakmile jsem se zotavil ze zranění, moje výkony nebyly špatné, ale nedával jsem góly. Ty začaly přicházet až nyní. Přesto i vzhledem k tomu, že jsem si před začátkem ročníku stanovil celkem vysoký cíl, jsem lehce zklamaný. Kdyby se mi ale podařilo zakončit sezonu v podobné formě jako jsem teď, tak ji budu nakonec hodnotit kladně.
Chelsea je o dva body před vámi, co bude v neděli klíčem k tomu, abyste se dostali zpátky před Blues?
Nejdůležitější bude udržet čisté konto. Pokud se nám to podaří, gól určitě vstřelíme. Když si odmyslím zápas proti Crystal Palace, tak si troufnu říct, že podáváme solidní výkony. Vysoko napadáme a vytváříme si dobré šance. Pokud se nám tohle bude i nadále dařit, můžeme si o víkendu odvézt tři body.
A tyto tři body by vás udržely v boji o pohárovou Evropu. Jak moc velká motivace to pro vás je s přihlédnutím k posledním třem vynikajícím sezonám West Hamu v evropských pohárech?
Na začátku sezony jsme si stanovili cíl dostat se do Evropy. To je naše ambice a považujeme to za mimořádně důležité. Dostat se do Evropy tři roky v řadě se nám předtím nikdy nepovedlo, ale věřím, že jsme dostatečně dobří na to, abychom to zvládli ještě překonat.
Pokud byla moje příprava správná, dosud jste Blues vstřelil v Premier League 3 branky. Ta poslední v srpnu loňského roku byla dokonce brankou vítěznou. Věříte si na „double“ do sítě Chelsea v jedné sezoně?
Vzhledem k tomu, jak se teď cítím, tak věřím, že budu pokračovat ve střílení branek. Takže ano, věřím tomu!
Váš další gól proti Chelsea podle mého přesně vystihuje váš fotbalový přístup před soupeřovou brankou. Nevím, jestli si tu situaci vybavujete, ale byl jste faulován ve vápně, okamžitě jste se zvednul a následně dorážel zblízka do prázdné branky. Bude podle vás podobný přístup nezbytný i v neděli?
Za mě ano. Upřímně je mi ale jedno, jak se míč dostane do sítě. Jakmile se dotknu míče jako poslední a je z toho gól, jsem maximálně spokojený. I když mě balon trefí třeba do obličeje, budu na konci dne šťastný, že se mi podařilo skórovat. Tomu rozumím.
Rád bych se vás zeptal i na vaše dva české spoluhráče, Tomáše Součka a Vladimíra Coufala. V čem vidíte jejich hlavní přínos pro tým?
Oba jsou jako stroje. Neustále běhají! Vlad (Coufal) má letos opravdu hodně asistencí a Tomáš je opravdu důležitý v soubojích a skvěle drží míč.
Probíráte spolu někdy individuálně, jak by k vám ze svých postů mohli ideálně dostat míč?
Ano. Tomáš mě sice tak často svými přihrávkami nehledá, ale s Vladimírem spolu mluvíme před každým zápasem. Na základě videorozborů přibližně víme, v jakých prostorech se pohybují obránci soupeře a já následně Vladimu říkám, kam přesně by mi měl poslat míč do vápna. Ve finále to ale ani není potřeba, protože on už mě ani nemusí vidět a ví, kde se v šestnáctce soupeře pohybuji.
Pracujete v tréninku i na postavení při dlouhých autech, kterými Vladimír Coufal disponuje?
Netrénujeme je pořád, ale máme zažité, kde bychom se měli pohybovat, jakmile na tuto situaci dojde. A samozřejmě víme o tom, že má Vladimír v rukou velkou sílu.
Jací jsou Tomáš s Vladimírem mimo hřiště? Vy osobně působíte jako vtipný, komunikativní a pohodový člověk. Jsou oba Češi na stejné vlně?
Jasně, oba jsou skvělí a máme spolu výborný vztah. Například s Tomášem máme každý den vyhrocené zápasy ve stolním tenise. A i když se snaží, vítězem jsem vždycky já. Společně i s Vladimírem jsme začali hrát i padel a aktuálně hledáme čtvrtého hráče. Vy jste bohužel v Praze, takže se nemůžete přidat. Škoda.
Nikdy jsem ještě padel nehrál, ale s vámi třemi je to výzva a asi se do toho pustím. Ale pojďme zpátky k fotbalu. Sám nastupuji na hrotu útoku a obdivuji vaši schopnost udržet míč a vytvořit si sám šance. Někdy to působí tak, že jste tak trošku odříznutý od celého týmu. Považujete tuhle fotbalovou vlastnost za svou velkou devizu?
Ano, s tím souhlasím. Náš styl hry je spíše defenzivní, v tom jsme opravdu silní. Proto jsem často na hrotu osamocený. Snažím se ale maximálně pomoci týmu i v obležení více hráčů soupeře. Vzhledem k našemu nízkému bloku je potřeba balon udržet a počkat na to, až se ostatní stihnou vysunout. Určitě bych tedy řekl, že to je jedna z mých nejdůležitějších fotbalových kvalit.
Svou kariéru ve West Hamu jste začínal, pokud se nepletu, na pozici pravého obránce. Využíváte tyto zkušenosti z obranné čtyřky v momentech, kdy si kryjete míč před zadáky soupeře?
Ano, stoprocentně. Vzhledem k tomu, že vím, v jaké pozici by se měl pohybovat obránce soupeře, můžu toho jako útočník lépe využít.
Trávíte třeba vzhledem k vašemu již zmíněnému stylu hry více času v posilovně? Je vlastně vůbec možné zlepšit se ve hře zády k bráně nebo to prostě musíte mít v sobě?
Případný pobyt v posilovně by znamenal ještě více svalů, byl bych ještě objemnější, což by mi ubralo na rychlosti. Proto do posilovny tolik nechodím a moje postava je spíše dílem genů ze strany otce – RIP, táto (ukazuje směrem k nebi). Nechci ztrácet na rychlosti, a proto když už v posilovně jsem, pracuji spíš s vlastní váhou.
Více než 250 zápasů v Premier League a přes 300 utkání v dresu West Hamu. Jste tím typem člověka, který si dává dlouhodobé cíle nebo prostě jdete zápas od zápasu?
Dávám si jak dlouhodobé cíle, tak i ty krátkodobé na jednotlivé zápasy. Jakmile dosáhnu svého cíle, nastavuji si okamžitě nové. Neuspokojím se v momentě splnění dílčího úkolu. Neustále se snažím být lepší verzí sebe sama.
Chystáte v nejbližší době nějakou speciální oslavu? V minulosti jste nám jich nabídl už opravdu mnoho. Navíc nevím, jestli o tom víte, ale příštím gólem můžete vyrovnat v počtu branek Kevina De Bruyneho a přiblížit se už jen na jediný gól Luisi Suarezovi.
Tak to jsem opravdu nevěděl. Velmi slušná statistika, jsem z toho vážně nadšený. Aktuálně ale nemám v plánu žádnou speciální oslavu. Ta sobotní v zápase s Liverpoolem vznikla z přátelského pošťuchování s kamarády z divadla Red Pitch. Další speciální oslavu chystám asi až na oslavu stého gólu v Premier League. Tak snad se brzy dočkáme.
Máte nějakou konkrétní oblíbenou oslavu?
Rád vzpomínám na tu, když jsem dělal na zemi donut à la Homer Simpson. Ta vlastně vše odstartovala.
Ano, ta byla vážně vtipná. Na chvíli odbočím mimo fotbal. Na svém Instagramovém účtu sdílíte i snímky s vašimi outfity a v oblasti módy máte zdá se velký přehled. Dáváte si velký pozor na to, co si ráno berete na sebe nebo je to pro vás naprosto přirozené?
Je to pro mě naprosto přirozené, ale musím přiznat, že mám opravdu hodně oblečení. Nakupuji často a móda mě moc baví. Zkoušel jsem dokonce založit svou vlastní značku oblečení, když jsem byl mladší a přišel jsem o hodně peněz. Tak jsem se nakonec rozhodl s tím přestat, protože to vyžadovalo velkou investici a začátky byly vážně těžké. Takže teď už utrácím jen sám za sebe.
Máte nějakou konkrétní oblíbenou část oblečení, na které ujíždíte?
Miluji tenisky. Ale většinou se soustředím na celý outfit. Když už jdu nakupovat, necílím konkrétně na jednu věc, ale spíše na celek. Jde mi o to, aby spolu jednotlivé části oblečení ladily.
Když už s vámi dělám rozhovor z Prahy, má česká metropole speciální místo ve vašem srdci po tom, co jste tu vyhráli finále Evropské konferenční ligy?
Jednoznačně! Jde o místo, které si budu pamatovat do konce života.
A zvládl jste zažít i noční život v Praze?
Upřímně ne. Po zápase jsem byl úplně vyřízený. Usnul jsem v klubovém autobuse, a zatímco ostatní kluci vyrazili do centra města, já jsem zamířil zpět na hotel. Musím se ale vrátit a zažít noční atmosféru Prahy.
Budete více než vítaný, věřte mi.
Ukážete mi nějaká pěkná místa ve městě?
Jasně, jsme domluveni. Ještě bych se rád zeptal na vaši podcastovou kariéru, o které v České republice dost možná mnoho lidí vůbec neví. V současné chvíli je na tuhle otázku stále příliš brzy, ale přemýšlíte o práci v médiích nebo o založení vlastního podcastu, jakmile pověsíte kopačky na hřebík?
Určitě ano. Už jsem o tom v minulosti mluvil, rád bych pracoval v médiích. Neláká mě tolik práce televizního experta. Mnohem radši bych byl na druhé straně, na té moderátorské. Proto jsem se kývl na nabídku tvořit podcast. Rád přemýšlím dopředu a začínám s věcmi radši dříve než později. Aktuálně studuji také trenérskou licenci. Nejsem si v tuto chvíli jistý, jestli chci být trenérem, ale jak jsem již říkal, je lepší dělat věci s výhledem na budoucnost než pak něco dohánět.
Mluvil jste o tom, že vás baví padel, který naše stanice vysílá. Máte mimo to i nějaký další sport, který vás baví? Zmiňoval jste také stolní tenis.
Ano, hlavně tyhle dva. Jsem ale všestranný sportovec, rád si zkusím všechno. Ať už jde o padel, stolní tenis, šachy nebo třeba basketbal, který hrajeme společně se synem. Řekl bych, že jsem ve většině těchto sportů průměrný, ale ve stolním tenise jsem nejlepší!
A Tomáš Souček to může potvrdit?
Ano, Tomáš by s tím stoprocentně souhlasil (smích).