Doyle: Čas strávený v akademii Manchesteru City ze mě udělal hráče i člověka, jakým jsem teď
Celkem čtrnáct let byl Tommy Doyle kmenovým hráčem Manchesteru City. Od července už to ale neplatí. Dvaadvacetiletý záložník se po úspěšném hostování upsal Wolves a nyní je odhodlaný zabojovat se svou vlčí smečkou o klidná patra tabulky Premier League. A že jsou opět odhodláni postavit na hlavu předsezonní predikce poodhalil anglický fotbalista v rozhovoru pro CANAL+ Sport.
Tommy, jak se cítíte před startem nové sezony?
Teď se cítím klidný a soustředěný, současně jsem ale i nadšený, že to vše zas začíná. Posledních pár týdnů přípravy už jsem se nemohl dočkat a jsem připraven na novou sezonu.
Viděl jsem videa z letního soustředění v Marbelle a byl jsem unavený jen z toho, když jsem se na ně díval. Byla to ta nejtěžší příprava, kterou jste dosud zažil?
Myslím, že největším komplikací pro mě bylo počasí. Upřímně mi totiž velké horko nedělá vůbec dobře. Obě soustředění ale byla skvělá, udělali jsme hodně práce. Největším problémem tak nebyla ani tak náročnost, jako spíš vedro.
Jak jste si užil právě herní soustředění ve Spojených státech?
Bylo to skvělé. Ať už na hřišti či mimo něj. Nejdůležitější je ale dobrá práce, kterou jsme odvedli během tréninku. Hodně si toho můžeme vzít i ze zápasů, které jsme v Americe odehráli. Nejen výsledky, ale i výkony byly povedené. Sečteno podtrženo, pokud si tyto zkušenosti přeneseme do sezony, tak věřím, že bude povedená.
Máte před sebou těžký vstup do sezony, na úvod vás čeká Arsenal a Chelsea. Co bude podle vás klíčem k úspěchu v těchto zápasech?
Cítíme velký respekt k oběma soupeřům. Jde o týmy, které potrestají jakoukoli vaší chybu. Musíme si ale současně uvědomit, čeho jsme sami schopní. Herní prvky, které jsme během přípravy trénovali, mohou zase potrestat soupeře. Pokud do zápasů půjdeme s jasným herním plánem a zůstaneme soustředění, můžeme uspět. Klíčovými faktory může být i štěstí, bojovnost a odhodlání. Počítáme s tím, že v těchto zápasech přijde úsek v délce 10 či 15 minut, kdy budeme muset především běhat bez míče. To se proti špičkovým týmům prostě stává. V tu chvíli přijde chvíle, kdy budeme muset být odolní a držet pohromadě. A ve správném momentě, kdy získáme míč, musíme využít naší kvalite a soupeře potrápit.
Loni jste měli velmi dobrou sezonu, a to i přesto že mnoho expertů Wolves před sezonou odepisovalo. Věříte, že se vám podaří loňskou dobrou sezonu zopakovat nebo dokonce překonat?
Stoprocentně! Chceme se pořád zlepšovat, od toho tu všichni jsme. Nejen jako jednotlivci, ale i z týmového hlediska. Víme, že se o nás loni mluvilo jako o jednom z adeptů na sestup, ale zvládli jsme to a i letos chceme být úspěšní. Odehráli jsme velmi dobré zápasy a rádi bychom i letos porazili některé z nejlepších týmů. Soustředit se ale musíme i na utkání proti týmům okolo nás, ve kterých jednoduše nesmíme ztrácet body.
Vzpomínám si, že jsem komentoval zápas Wolves na Vitality Stadium proti Bournemouthu. O poločase vás manažer poslal na hřiště a vy jste neskutečně oživil hru. Obrovská energie, kvalita na míči a nakonec otočení skóre a venkovní výhra. Byl tohle ten moment, který vám ještě tehdy v novém týmu dodal potřebné sebevědomí?
Kdykoli přijdete do nového týmu, tak chcete ukázat všem okolo, že máte schopnosti na to ovlivnit průběh zápasu. I když na to máte někdy omezený čas. Tehdy s Bournemouthem se mi na míči fakt dařilo. Pak ale přijde utkání podobné tomu v Brightonu, kde jsme ve středu zálohy s Mariem Leminou příliš mnoho míčů neměli a museli jsme se semknout a bojovat o každý opravdu tvrdě bojovat. A takové zápasy spoluhráčům ukážou, že se nebojíte do toho šlápnout. Když přijdete z Manchesteru City, každý si automaticky myslí, že budete výborný na míči. Vy ale musíte dokázat, že dokážete makat i bez balonu. Jen to vám zaručí místo v Premier League, když budete vynikat v obou těchto složkách. Na tom chci pracovat a založit svoji hru.
V létě se vaše hostování změnilo v přestup, tak gratuluji, už jste oficiálně členem vlčí smečky. Jaký pocit to ve vás vyvolává?
Fantastický! Jsem na tom správném místě. Cítím se velmi komfortně na hřišti i mimo něj, což je to vůbec nejdůležitější. Našel jsem místo, které můžu nazývat domovem a mohu se soustředit na svůj hráčský růst.
Chci se zeptat i na manažera, Garyho O’Neila. Vždy, když ho vidím, tak mi přijde, že i z lavičky dává do zápasu opravdu hodně energie. Je takový i na tréninku nebo obecně mimo hřiště?
Ano, úplně stejný. Nejen na hřišti odevzdává neustále maximum. Na trénincích a v zápasech je stále plný energie. Má vážně skvělé nápady, jak zlepšit naší hru, což nás moc baví. Je potom logické, že tohle všechno chcete manažerovi vrátit. A o to se snažíme každý den. Jde o jedinu možnou cestu, jak být úspěšný – vydat ze sebe každý den co nejvíc, naslouchat a učit se.
Pojďme se teď přesunout o pár let zpátky v čase. Jak vzpomínáte na časy v akademii Manchesteru City a později i v A týmu?
Bylo to úžasné. Za nic na světě bych tuhle zkušenost nevyměnil! Čas strávený v akademii byl jednoduše skvělý, vyhrál jsem mnoho týmových i individuálních trofejí. V klubu jsem navíc měl možnost potkat naprosto mimořádné lidi. Někteří kluci, se kterými jsme chodili i do školy, akutálně hrají v Premier League, z čehož mám velkou radost. Byla to fantastická životní kapitola a jsem na ni pyšný. Dostat se potom do A týmu a zahrát si za něj v ostrém zápase bylo něco neuvěřitelného. Vždycky jsem o tom snil a dokázat to bylo výžně speciální. Na mojí fotbalové cestě mi to jen pomohlo.
Je fajn, že jste zmínil své bývalé parťáky. Hráči jako Taylor Harwood-Bellis, Jeremie Frimpong či Eric Garcia hrají podobně jako vy na top úrovni. Jak složité je ale pro mladého hráče opustit klub jako Manchester City?
Manchester City je bez debat jedním z nejlepších týmů, možná vůbec tím nejlepším na celém světě. Laťka je strašně vysoko a neustále se ještě zvedá. Pro mladého hráče z akademie je to tak ještě těžší, než kdekoli jinde. V jiných klubech se do áčka dostává více hráčů. Když jsem potom odehrál nějaké zápasy za A tým, sedli jsme si s vedením a shodli se, že hlavní je hrát a zlepšovat se. Poslední věc, kterou jsme chtěli, bylo, abych vysedával na lavičce. Kdybych zůstal, měl bych teď odehráno třeba 10-12 zápasů v Premier League, zatímco takhle mám přes sto ligových startů. A vnímám, že se na mě lidé dívají jinak, když už mám něco odehráno. I díky tomu se teď cítím dobře v každém zápase, do kterého nastoupím.
Schválně jsem si pošetřil Cola Palmera, abych se mohl zeptat konkrétně na něj. Jaký tehdy vlastně byl?
S Colem jsme vyrostli, chodili jsme spolu do školy a je jedním z mých nebližších kamarádů. Když vidím, jak se mu daří, mám z toho velkou radost. Opustit Manchester City pro něj byl velkým rozhodnutím, ale vyplatilo se. Nebyl jsem překvapen, když jsem viděl, co dokázal v dresu Chelsea. Snad mu to proti nám moc nepůjde, ale přeji mu, ať se mu daří proti ostatním týmům. O jeho kvalitách tu asi nemusím dlouho mluvit, každý o nich ví. Vždy to v sobě měl, i když byl zamlada o něco menší. Teď je z něj chlap jako hora a to co dokáže je neuvěřitelné.
Rád bych se zeptal i na vaše hostování v Hamburgu, Cardiffu a Sheffieldu. V čem byste řekl, že vám nejvíce pomohla?
Šlo o naprosto rozdílné kultury. V Německu to bylo ještě něco úplně jiného a ačkoli jsem si to moc neužil, šlo o velmi cennou zkušenost. Naučil jsem se jak si poradit a zachovat se v určitých situacích. Pak jsem zamířil do Cardiffu a tam to naopak byl parádní půlrok. Hrál jsem opravdu dobře. Z těch všech byl ale jednoznačně nejoblíbenějším klubem Sheffield United. Naprosto neskutečný klub a fantastičtí hráči. Postup do Premier League s Blades byl nečím naprosto vyjíměčným. To vše mě dovedlo až sem. Hrát za Wolves je pro mě velkou ctí a privilegiem. Fotbal tady si moc užívám.
Stihnul jste se naučit německy?
Ne tak úplně. Pořád se ještě učím anglicky (smích). Němčina tak pro mě byla přeci jen velké sousto.