Se startem sezony nejsme spokojení. Musíme získat ztracené sebevědomí, tvrdí Glasner
Hlavní trenér Crystal Palace Oliver Glasner prozradil v rozhovoru pro CANAL+ Sport důvod, proč se jeho týmu nedaří, a nechal nahlédnout do fungování klubu z jihu Londýna. Rozpovídal se také o atmosféře v Selhurst Parku, řeč přišla i na největší hvězdu "Eagles" Eberechiho Ezeho, a mimo jiné na taktiku v ofenzivní i defenzivní fázi hry.
Proč jste v únoru kývl na nabídku Crystal Palace?
Byla to zajímavá pracovní nabídka. Majitelé Crystal Palace mají skvělou vizi a kvalitní tým. Je v něm plno talentovaných hráčů, kteří v předchozích letech hráli lehce pod své možnosti. Důležitý faktor byla i samotná Premier League, pravděpodobně ta nejlepší soutěž na světě. Tohle všechno dohromady hrálo velkou roli, bylo velmi atraktivní stát se součástí Crystal Palace.
Co říkáte na atmosféru v Selhurst Parku?
Je to stadion s obrovskou tradicí. Možná není největší, ale naši oddaní fanoušci na něm vytvářejí skvělou atmosféru. I díky tomu je vztah mezi fanoušky a týmem fantastický. Jsem nadšený, že můžu většinu našich zápasů zažívat právě v Selhurst Parku.
Čím je Crystal Palace jako klub výjimečný?
Je to rodinný klub, který rozhodně nepatří k těm největším v celé Premier League. Všichni v klubu k sobě mají hodně blízko. Rozhodující slovo má sportovní ředitel, předseda a já. Hodně spolu mluvíme a snažíme se dělat to nejlepší pro Crystal Palace. Je to prostě jedinečné. Jsme jedním z londýnských klubů, ale jako jediní sídlíme v jižním Londýně. Každý hráč, zaměstnanec klubu, i fanoušek, je hrdý na to, že reprezentuje jižní Londýn a je součástí Crystal Palace. Jsem hrdý, že můžu pracovat v tomto klubu, a baví mě to.
Jak náročná byla vaše adaptace v Premier League?
Nebylo to tak náročné. Všichni v klubu mě skvěle přijali – zaměstnanci, fanoušci, i hráči. Společně s realizačním týmem cítíme jejich podporu od prvního dne. Je to hodně příjemné. Musel jsem rychle poznat své hráče, ale také ostatní týmy. S některými z nich jsem se potkal v Evropě, už když jsem vedl Frankfurt. Třeba Tottenham nebo West Ham. Ale vždycky říkám, že fotbal se hraje všude stejně. Vždycky je to 11 proti 11 na stejně velkém hřišti. Možná jsou v Premier League ti nejlepší hráči a nejlepší manažeři, ale to je přesně to, co jsem hledal. Chci se střetávat s těmi nejlepšími, všichni to chceme.
Co vás na Anglii překvapilo?
Neřekl bych, že mě něco překvapilo. Například počasí je přesně takové, jaké jsem čekal – opravdu hodně tady prší. Ale rychle jsem si na to zvykl. Ve všech ohledech mi pomáhá skvělá podpora od lidí z klubu. Pořád mi dělá trochu problém jízda autem na levé straně, ale všechno ostatní je v pořádku.
V této sezoně se vám moc nedaří. Čím to je?
Se začátkem sezony samozřejmě nejsme spokojení. V každém zápase jsme byli konkurenceschopní, a mohli jsme uhrát dobrý výsledek, ale vždycky nám k tomu něco málo chybělo. Musíme se hodně snažit, abychom se vrátili zpátky na úspěšnou cestu. Po prvních dvou prohrách jsme ztratili sebevědomí, a vše teď nejde úplně přesně podle našich představ. Proto musíme opravdu tvrdě dřít. Ale jsem pozitivní, protože vidím své hráče každý den na tréninku – dávají do toho maximum, a navíc si stále udržují dobrou náladu. Jsem si jistý, že se brzo nakopneme k lepším výsledkům.
Vaší největší hvězdou je Eberechi Eze. Jaký je to hráč?
S míčem je velmi šikovný, má skvělé zakončení, souboje jeden na jednoho, a umí dát gól z každé situace. Je to prostě fantastický kreativní hráč.
Vpředu hrají Eze, Mateta a Nketiah. Jak si podle vás vedou?
Stále si na sebe zvykají. Už jsem to zmínil několikrát, ale možná se trápíme kvůli tomu, protože jsme nezažili úplně nejlepší přestupové období. Během posledního dne jsme přivedli čtyři hráče, kteří nezažili přípravu s týmem. Během posledních deseti dní před startem Premier League přišlo se k týmu připojilo sedm hráčů. Celkem tady máme okolo dvanácti hráčů, kteří neabsolvovali kompletní předsezonní přípravu, to je skoro 60 procent týmu. A to naši situaci opravdu neusnadňuje. Někteří hráči navíc pravidelně odjíždějí na reprezentační srazy. Není to výmluva, jen se snažím vysvětlit svůj pohled na věc. Ztratili jsme sebevědomí, a hráči si musí znovu osvojit naši představu o tom, jak chceme hrát. Deset hráčů odešlo, a sedm jich přišlo – chemie v šatně je úplně jiná než v minulé sezoně. Musíme vybudovat novou týmovou hierarchii. Ale jdeme po správné cestě, které věříme. Samozřejmě, že každá výhra nám hodně pomůže.
V ofenzivě hrajete ve formaci 3-2-5 s vysunutými krajními obránci. Proč?
Řekněme, že při útočení chceme nahoře vytvořit přečíslení 5 proti čtyřem. Na druhou stranu si musíme dávat pozor na protiútoky soupeře. Třeba proti Leicesteru jsme za stavu 0:1 pokazili přihrávku na defenzivního záložníka a dostali jsme gól. Ale pak jsme měli spoustu šancí na vstřelení branky. Vždycky se snažíme o to v nějakém prostoru soupeře přečíslit – ať už na kraji, ve středu, nebo úplně nahoře. Přesně o to se snažíme.
Jak moc se mění vaše defenzivní taktika podle soupeře?
Samozřejmě se vždy přizpůsobujeme soupeři. Záleží, proti komu hrajeme – vše se odvíjí od protivníkových předností a slabin. Ale naše základy by měly být pořád stejné, některé principy neměníme. Někdy napadáme vysoko, jindy jsme zase v hlubokém bloku, což je lehčí, protože stlačíte hřiště na nějakých dvacet až pětadvacet metrů. Když uplatňujeme vysoký presink, tak je délka hřiště nějakých pětačtyřicet až padesát metrů. Soupeř má mnohem víc prostoru, a v tu chvíli musíme hrát ve vysoké intenzitě a nemůžeme si dovolit udělat chybu. Proto vždy bereme v potaz, proti komu zrovna hrajeme.